Co je to koučování, a navíc somatické?

V článku se dozvíte, co si představit pod povoláním kouč, jaká je jeho náplň práce a co do ní naopak nepatří. Přiblížím v něm také, v čem je specifické somatické koučování a proč jsem si ho vybrala.

V dnešní době se slovo kouč objevuje poměrně často. Je však třeba dodat, že ne vždy je to v tom správném smyslu a významu. Je sice pravdou, že „coaching“ známe původně jako trénování sportovců – představíme si možná někoho, kdo huláká na své svěřence a dává jim povely, co mají dělat – ale právě z této představy bohužel pramení velmi zkreslený obrázek na povolání koučů.

I ten sportovní trenér, tedy anglicky „coach“, od kterého se odvodilo pojmenování kouče v dnešním slova smyslu, byl ve svém přístupu jiný – byl pokrokovým průvodcem, který pomáhal svěřeným sportovcům k lepší výkonnosti tím, že je vede k větší odpovědnosti, motivaci a jejich pozornost se snaží správně nasměrovat. Neupozorňuje na chyby, naopak se věnuje zlepšení techniky tím, že svého klienta vede k pozorování a popisu reality.     

Co tedy dělá kouč? Jak pracuje?

Nejdříve musí zapojit svůj vnitřní krasohled – svému klientovi upřímně přeje, aby se posunul ve svém tématu, problému dál a snaží se mu v tom pomoci. Používá při svých sezeních řadu správně zvolených otázek, které dokážou klientovi otevřít oči a tím i jiné možnosti, než doposud sám viděl. Je to právě klient, který nakonec nachází řešení, kouč je pouze prostředníkem, průvodcem na cestě, pomocníkem. Hlavním úkolem kouče je držet klienta v pevně daných hranicích koučovacího procesu – nesklouzává do psychoterapie a zaměřuje se na budoucnost a řešení problému. Stejně tak nenechává klienta jen tak „se vypovídat“, vede ho bezpečnou cestou k nejlepšímu řešení  – zkrátka koučovací proces má svá pravidla. Zároveň je třeba zdůraznit, že kouč není žádným učitelem, mentorem, ani nemusí být expertem na klientovo téma. Naopak někdy se lépe na klientův problém pohlíží z objektivního pohledu nezaujatého laika.

Často se koučování využívá v nadnárodních nebo jiných velkých společnostech, kde je potřeba pečovat o tým lidí, aby neztrácel na výkonnosti. Tato sezení jsou zaměřená na výkon v pracovní oblasti a věnují se jim specializovaní kouči. Tohle není můj obor, nijak životu v korporátu nefandím, i když věřím, že je to pro některé lidi motivující prostředí. Mně se líbí osobnější přístup k lidem, kde se berou v potaz i jiné věci, než jsou výsledky v práci. Proto jsem se rozhodla právě pro somatické koučování – naše tělo je tak důležitou součástí nás samých, že je podle mě vždy potřeba všímat si ho a brát ho v potaz. Uvědomovat si své tělo, pečovat o něj, milovat ho takové, jaké je, to je podle mě základ pro spokojený život. Někdo dokáže své tělo lépe vnímat při cvičení, jiný při relaxaci. Naopak někdo jako by tělo vůbec necítil. Tělo je každopádně skvělým ukazatelem našeho duševního stavu, podle jeho reakcí můžeme lépe rozklíčovat také naše myšlenkové pochody a neprojevené emoce.

Při sezeních s klientem somatický kouč využívá různé techniky, které klientovu pozornost k tělu obrací. Zástupné předměty, pohyb v prostoru, dokonce i práce s modelínou pomáhá klientovi pohlédnout na své téma z jiné perspektivy, prožít ho, zkoumat své emoce, které se v těle ukazují. Kouč vede klienta ke zvolenému cíli. A tím, že si klient tuto cestu prožije také na úrovni svého těla, nechá ji v něm usadit, dává větší šanci, že změna bude trvalá.

Zakladatelkami (a zároveň i lektorkami) somatického koučování jsou Adéla Barešová a Gabriele Hoppe-Stux, které úzce spolupracují s koučem a facilitátorem výcviku Ondřejem Charvátem. (zdroj: Somatické koučování) Vycházejí z psychoterapeutického směru biosyntéza, jehož autorem je David Boadella. U zrodu somatického koučování stála také Barbora Janečková, ředitelka Institutu biosyntézy, která se posléze začala plně věnovat právě biosyntéze v rámci psychoterapeutických výcviků.

„Podstatou biosyntetické psychoterapie je soulad mezi tím, co člověk dělá (jednání), co cítí (emoce) a co si o tom myslí (myšlení). Jedině tak může využít svůj potenciál naplno.“ (zdroj: Český institut biosyntézy)

Základní literatura:

WHITMORE, John: Koučování

GALLWEY, Timothy: Vnitřní hra tenisu / Inner game of Tennis s podtitulem Mentální stránka vrcholového výkonu

BOADELLA, David: Biosyntéza, výběr z textů