Dnešní doba zrovna nenahrává psaní rukou. Sedíme celé dni u počítače, psaní všema deseti je standard a tak i rychlostí se snadno vyrovnáme ručně psanému písmu. Spousta lidí dokonce řekne, že už skoro ani rukou psát neumí, nebo své písmo prostě odkáže do těch nečitelných, a tedy nepoužitelných. Přitom psaní rukou je tolik prospěšné pro naši paměť, naši kreativitu, náš rozvoj. Nehledě na to, že naše písmo je jako otisk prstu – nikdo nemá stejný rukopis jako někdo druhý. Rukopis je obrázkem naší psychické i fyzické stránky.
Pojďme si na začátku ujasnit pojmy, které se písma týkají:
Grafologie je věda zabývající se písmem, umí ho analyzovat a podle určitých znaků také popsat vlastnosti pisatele. Často se také používá v kriminalistice, protože zkušení grafologové umějí odhalit i písmo schválně natočené jinak, stejně jako falešné podpisy. Ruční psaní má totiž nejen konkrétní vzhled u každého člověka, ale každý z nás také jinak tlačíme na jednotlivá písmenka i interpunkci. V každém písmu se tak dají najít určité znaky typické pro konkrétního člověka.
Grafomotorika není jen písmo, ale jakékoliv „tvoření “ za pomoci psacího náčiní a ruky. Do této kategorie spadají například naše malůvky na rohu papíru nebo zdobené nadpisy i různá podtržítka. Jemná grafomotorika je velmi důležitá pro začínající pisatele, tedy děti, které se učí psát. Pokud dítě jemnou grafomotoriku zvládá, znamená to, že dokáže malá písmenka správně opsat, vést tah zleva doprava a drží se přitom na jedné řádce. Je to souhrn psychických i pohybových činností vykonaných při psaní.
Grafoterapie – tato metoda pomáhá měnit určité vlastnosti člověka pomocí změny psaní určitých písmen či jejich tvarů.
Při psaní rukou se aktivují centra v mozku – psaní rukou vyžaduje více svalové činnosti (přibližně 500 svalů prstů, ruky i ramene), kterou musí aktivovat mozek.
Psaní rukou posiluje proces učení – jestliže musíme vynaložit úsilí k tomu, abychom si vypracovali svůj text rukou, lépe si daný text zapamatujeme. K tomu také přispívá rozvržení písma na papíře, které pro nás při následném čtení není tak nudné a jednotvárné jako to počítačové.
Musíme se při psaní rukou více soustředit. Jak a kam které písmeno umístit, jaký tvar použít, jak daleko od sebe skládat slova do věty, to vše musíme při psaní rukou obsáhnout.
Když chceme dát dohromady smysluplnou větu psanou ručně, musíme se nejdříve dobře zamyslet, abychom následně nemuseli škrtat a přepisovat. To nám pomáhá dané téma vidět komplexně. Ve chvíli, kdy chceme vytvořit nějaký text na počítači, začneme prostě bušit do klávesnice a víme, že text můžeme několikrát předělat a větám nevěnujeme tolik pozornosti. Když si ještě k tomu zapneme kontrolu pravopisu a automatické opravy, nemusíme ani přemýšlet nad gramatikou. Tím se ale okrádáme o důležité podněty, které trénují náš mozek.
Psaní rukou je spojené s lepším prožitkem toho, co píšeme. Bylo dokázáno, že předškolní děti, které byly zvyklé více na klávesnici, nedokázaly tak dobře rozeznat tvary písmen zrcadlově obrácených jako jsou b a d, protože neměly ten zážitek, kdy si samy musely písmenka „vytvořit“, ručně napsat. Stejně tak při psaní do papírového deníku dokážeme lépe vtisknout pocit a náladu do textu, které píšeme. Na našem písmu se často pozná také naše momentální rozpoložení.
Posilujeme paměť – písmenka musíme znát, vybavit si je a napsat je, ale také trénujeme skládání do slov a gramatiku.
Tvar písma a umístění na papíře podporuje kreativitu a představivost, ukazuje také naši jedinečnost. Jak už bylo zmíněno výše, žádné dva rukopisy nejsou stejné.
Cvičí se koordinace ruky a oka. Koordinace ruka – oko neboli vizuomotorika je propojení motorických a senzorických funkcí najednou. Používáme ji při jídle, při psaní, ale například i u některých sportů.
Zlepšuje vyjadřovací schopnosti – dovedeme také lépe artikulovat myšlenky, musíme se nad sdělením zamyslet, abychom na papíře neškrtali.
Pro každého bude samozřejmě velmi individuální, jakým způsobem si naordinuje více ručního psaní. Někdo nesáhl na tužku už několik měsíců, jiný si alespoň jednou za den někde něco poznamená na papír. Nicméně každý se může pokusit ručně psané písmo oživit a používat ho při různých příležitostech.
Pokud používáte na veškeré psaní klávesnice, zkuste začít seznamem na nákup, vzkazem pro partnera či partnerku (nebo děti) na lednici, zaznamenáváním nápadů nebo třeba zápisem ze schůzky.
Pořiďte si papírový diář. Chápu, že v dnešní době sdílených chytrých kalendářů v mobilu, to může vypadat jako bláznivý nápad. Ale kdo si nechce zaznamenávat důležité schůzky a termíny do diáře, může ho použít jako deník. Každý den si tak může zapsat alespoň pár zajímavých zážitků daného dne. Stačí třeba i popis počasí nebo nálady. Já osobně někdy používám diář, abych si zapsala každý den, co jsem udělala jen pro sebe, ať už se to týká zvyšování kvalifikace, sportovních výkonů, péče o tělo nebo duševní hygieny. Udržuje to moji motivaci, abych si pro sebe čas našla.
Začněte si psát deník. To už je taková verze pro pokročilé pisatele. Není dobré z nuly se hned pustit do zaznamenávání každého dne na několik stránek – může se totiž snadno stát, že po pár dnech vaše nadšení opadne a vy deník odložíte nadobro a budete zase na nule. Lepší je zavádět nový zvyk pomalu, ale natrvalo.
Journaling je tak trochu jiné psaní deníku. Je ideální pro ty, kteří jsou zaměřeni na seberozvoj a rádi se nad sebou a svým životem zamýšlejí. V rámci journalingu si totiž na začátek denního záznamu položíme nějakou otázku k zamyšlení, ke zhodnocení určité situace nebo nějaké oblasti v našem životě. Můžeme si také stanovit cíle, popsat svoji vizi nebo možnosti k vyřešení určitého problému. Obrovským přínosem pak může být porovnávání denních záznamů, kdy můžeme sledovat, jak se posunujeme v různých tématech dopředu, jak se mění naše priority, jak se rozvíjíme.
Psaní dopisů je skvělá volba pro ty, kteří se nad sebou nechtějí hloubavě zamýšlet, ale rádi by do papíru vtiskli něco ze svého života, a zároveň se mohli těšit na zpětnou vazbu. Nemáte komu psát dopis, ale bavilo by vás dopisovat si s někým? Dnes existuje několik různých projektů, v rámci nichž se propojíte například se starými lidmi ze seniorských domů. Ti budou vaše řádky rádi číst a zároveň můžete získat pohled od starší generace, který může být velmi přínosný. A pro ty, kdo nepotřebují zpětnou vazbu, moc doporučuji adresovat svůj dopis některému z přátel, vypsat své zážitky i pocity s důvěrou, že vám daný člověk bude rozumět a pochopí vás, ale odeslat dopis nemusíte. Někdy je velmi zajímavé číst si takovéto neodeslané dopisy po nějaké době.
Tvůrčí psaní, to už je taková vyšší dívčí. Pusťte se do psaní povídky, pohádek pro děti nebo zkuste komiks, uvidíte, jak se vám rozjede kreativní myšlení na plné obrátky.
Zkuste kaligrafii, neboli krasopsaní. Dnes se dají sehnat kurzy krasopisu online nebo je možné koupit si písanky pro krasopis. Na internetu je spousta návodů, jak začít, co za potřeby zvolit nebo jaký papír použít. Někteří odborníci doporučují kaligrafii jako prevenci vzniku demence. Některé návody na krasopsaní doporučují použít také akvarelové barvy. A tím se dostáváme k poslednímu tipu:
Kreslete, malujte, čmárejte. Fantasii se meze nekladou. Pokud nemáte nápad, co malovat, zkuste prostě ztvárnit nějaký předmět kolem vás. Vezměte dětem pastelky, na chvilku se zastavte a zkuste namalovat vlnky, spirálky nebo třeba jen kolečko. Uvolněte se do toho pohybu a uvidíte, že za chvíli začne být malba jemnější, přirozenější a hlavně začne přinášet opravdu radost. Malujte pro pocit z tvoření, ne pro vidinu skvělého výsledku. Ta nás zbytečně blokuje. Prostě pak hodíme výtvor do koše, no a co. Jde o to se uvolnit, zrelaxovat, ne nakreslit nebo namalovat dokonalý obrázek.